E-inkluze 50+

Základní fakta

Projekt „Přenos znalostí v oblasti e-inkluze osob starších 50 let na trhu práce“ (CZ.1.04/5.1.01/77.00190), zkráceně E-inkluze 50+, je financován z ESF prostřednictvím OP LZZ a ze státního rozpočtu ČR. Projekt začal v září 2012 a bude trvat do konce února 2014, tedy 18 měsíců. Celkový rozpočet je 3,5 mil Kč. Příjemcem podpory a realizátorem projektu je občanské sdružení M´am´aloca.

Cíle Projektu

V rámci projektu bude prostřednictvím tematických sítí docházet k výměně znalostí se zahraničními partnery v oblasti inkluze osob starších 50 let. Téma je mimo jiné aktuální i vzhledem k právě probíhajícímu Evropskému roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity. Cílem je přispět ke zvýšení e-inkluze, tedy zvýšení začlenění starších občanů do informační společnosti v ČR. Toto začlenění je klíčové i z hlediska uplatnění osob 50+ na pracovním trhu. Jako další cíle můžeme uvést:

  • zvýšení orientace a schopností občanů 50+ na trhu práce při kontaktu s elektrotechnikou, technologiemi, ICT, PC, notebooky, mobily, smart phones, sociálními sítěmi, internetem, tablety apod.,
  • zvýšení povědomí o problematice e-inkluze a zvýšení informovanosti organizací, kterých se tato problematika týká,
  • vytvoření příručky zaměřené na výsledky přenosu zahraničnch znalostí v oblasti e-inkluze,
  • zlepšení přístupnosti elektronických technologií pro občany 50+,
  • zřízení tematického webového portálupodporu vzniku tzv. dobrovolnických tréninkových center zacílených na vzdělávání v ICT a technologií pro osoby 50+.

Pro koho je projekt určen
Projekt je primárně zacílen na subjekty Středočeského kraje a hlavního města Prahy. Konkrétně se mohou zúčastnit nestátní a neziskové organizace zaměřené na práci s lidmi nad 50 let věku, územní samosprávné celky jako jsou obce, města i kraje (zastupitelé, pracovníci radnic/magistrátu, úředníci), zaměstnanci úřadů práce a také vzdělávací instituce zacílené na vzdělávání osob 50+. V neposlední řadě jsou cílovou skupinou i samotní senioři nad 50 let, kteří se mohou aktivně zúčastnit jednoho z našich tematických workshopů či konference.

Mezinárodní rozměr
Projekt je jedinečný i díky návaznosti na zahraniční partnery. V našem případě se jedná o norské kolegy, kteří spravují seniorská dobrovolnická centra Seniornett po celém Norsku a britské partnery z oblasti West Middlands, organizaci Pisces. Zástupci obou subjektů nabídnou další rozměr vzájemné spolupráce a jsou připraveni Vám zodpovědět dotazy a předat zkušenosti ze své dlouholeté praxe. Na všech akcích je samozřejmostí přítomnost překladatele/tlumočníka. Projekt může spoléhat i na podporu svého českého partnera, kolínského občanského sdružení Prostor.

Harmonogram projektu
Akce Termín Místo Pro koho je určeno
Zahajovací konference Prosinec 2012 Praha NNO, ÚSC, ÚP, VZD
Workshop I. Únor 2013 Kolín NNO, ÚSC, ÚP
Workshop II. Únor 2013 Kolín NNO, ÚSC, ÚP, VZD
Workshop III. Červen 2013 Kolín NNO, ÚP, VZD
Workshop IV. Červen 2013 Kolín 50+
Závěrečná konference Únor 2014 Praha NNO, ÚSC, ÚP, VZD, 50+

NNO – Nestátní a neziskové organizace ÚSC – Územní samosprávné celky ÚP – Úřady práce VZD – Vzdělávací instituce 50+ – Lidé nad 50 let věku

Mezinárodní konference

Reportáž z konference

Akce, která proběhla dne 6. 12. 2012 v Senátu ČR, měla vymezit a přiblížit aktuální trendy v oblasti tzv. digitální inkluze starších věkových skupin (nad 50 let). Digitální exkluze, kterou jsou ve větší míře ohrožené, představuje vážnou bariéru pro zapojení do pracovního procesu i do společnosti jako takové.

e-inkluze 055

Cílem projektu je s využitím zahraničních zkušeností položit základy systematické e-inkluze, tedy vzdělávání v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT), které zatím existuje v ČR spíše v podobě jednotlivých, nesourodých iniciativ. Proto také došlo k setkání zástupců státních úřadů, vzdělávacích institucí, neziskových organizací a samospráv za účelem diskuse o této problematice. Její řešení, např. v aspektu efektivity e-inkluze, naznačili zahraniční partneři z Norska a Velké Británie (Seniornett a P.I.S.C.E.S.), hlavní hosté konference, kterou zahájila úvodním slovem senátorka Hana Doupcová a podpořil záštitou europoslanec Richard Falbr.

 

Proč usilovat o systematickou e-inkluzi starších generací?

Neusilovat o ni by znamenalo spokojit se s přirozeně existujícím společenským příkopem ve vztahu k moderním ICT. Jak zaznělo v jednom z příspěvků, lidé narození po roce 1985 s těmito technologiemi (PC, internet, mobilní telefon, tablet atd.) vyrůstají a velmi snadno si osvojují jejich užívání. U starších a zejména nejstarších generací je s adaptací v tomto směru problém. Podstatná část Češek a Čechů starších 50 let trp&´ vůči ICT iracionálním strachem a často jim chybí i motivace k poznávání těchto neprobádaných končin.

„Digitální´ inkluze“ (na alespoň základní uživatelské úrovni) může dotyčným skupinám i celé společnosti přinést podstatnou úsporu peněz, třeba díky elektronickému bankovnictví a nakupování nebo udržení zdravotně postiženého seniora v domácí péči díky ICT (např. elektronické zdravotní pomůcky). Zmírňuje také společenskou izolaci, kterou jsou právě senioři nejvíce ohrožení. Jak trefně poznamenala jedna z přednášejících, v případě, kdy kvůli ztrátě hybnosti u starých lidí řídnou reálné sociální kontakty, mohou ICT zajistit alespoň ty virtuální. Konkrétně se jedná např. o telefonování přes skype, chytrý telefon, komunikaci emailem, facebookem či na jiných sociálních sítích. ICT v dnešní době rovněž výrazně usnadňují komunikaci s úřady a přístup k informacím (zapojení do „informační společnosti“). V neposlední řadě gramotnost v oblasti ICT podstatně zvyšuje šanci na úspěch na trhu práce, což je hlavní zájem tohoto projektu, zaměřeného primárně na osoby v předdůchodovém věku. Tato skupina je v ČR nejvíce postižená dlouhodobou nezaměstnaností a problémy s ovládáním ICT patří mezi hlavní příčiny tohoto stavu. I místo práce ve skladu je dnes u řady zaměstnavatelů podmíněné znalostí jednoduchého počítačového programu…

Starší generace v Česku zaznamenaly v posledních letech značný pokrok ve využívání ICT. Např. mobilní telefon používalo (2011) 95% populace ve skupině 55-64 let, osobní počítač necelých 50% a internet 46%.

Používání internetu v jednotlivých věkových skupinách v ČR v letech 2006 a 2011:

Přesto ve srovnání se západní a severní Evropou v tomto ohledu zaostáváme…

Používání internetu ve skupině 65-74 let v Norsku, Švédsku, Dánsku, Nizozemí, Velké Británii a EU27 (v uvedeném pořadí zleva doprava):

pozn. modrá barva značí používání prakticky každý den, rudá barva zhruba 1x týdně

Základní otázky:

Jak šířit povědomí o e-inkluzi a jejím významu?

Kde a  jak vzdělávat?

Jak řešit financování?

Jak čelit „strachu“ starších lidí z ICT a nedostatku motivace?

Inspirace na severu a na ostrovech:

Norsko je velmi bohatý stát, který ale čelí stejnému trendu jako ČR – výrazn&´mu a rychlému stárnutí obyvatelstva. Kolem roku 2050 budou mít obě země podle aktuálních prognóz v průměru jednu z nejstarších populací v Evropě. Už dnes je z cca 5 milionu Norů asi 1,3 milionu starších 55 let. Gramotnost Norů v této skupině v oblasti ICT patří mezi nejvyšší na světě. Přesto v rámci Norska je mezi staršími lidmi (a imigranty) stále nejvyšší podíl osob bez schopnosti ovládat PC, internet, smart phone atd. Norská společnost má přitom hluboce zakořeněné demokratické hodnoty (rovné podmínky pro každého) a proto usiluje i o stav maximální míry e-inkluze seniorů a lidí v předdůchodovém věku. A také Norsko, má-li si zachovat svůj blahobyt, musí realizovat změny v zaměstnanecké a důchodové politice (konkrétně jde o snahu udržet lidi déle v pracovním procesu). Tyto ambice pomáhá systematicky realizovat už cca 15 let nezisková organizace Seniornett. Po celém Norsku provozuje s velmi skromným rozpočtem zhruba 170 tréninkových center určených (zejména, ale nejen) pro zmíněnou věkovou skupinu. Celkem už desítky tisíc klientů v nich prozatím vyškolili dobrovolníci (většinou také starší lidé) v prostorách úřadů nebo škol, většinou v odpoledních hodinách. A to i díky spolupráci s komerční sférou (firmy např. poskytují zdarma software, přispívají také banky, které mají zájem na využívání elektronického bankovnictví).

Jakou cestou se vydat?

Základní přístup Seniornettu ke vzdělávání v ICT spočívá na několika jednoduchých principech. První říká, že každý touží po vzdělání, ale je třeba ho přizpůsobit specifickým požadavkům, „ušít ho na míru“. V případě seniorů jde často o to učit je pouze tomu, o co si konkrétně řeknou, co je pro ně praktické, o co mají zájem (např. ve Velké Británii je velmi populární genealogie). Víc než mladší mají totiž starší lidé tendenci vzdělávání vzdávat, pokud nepovažují jeho formu za uživatelsky přátelskou a vytrácí se jim účel vlastního snažení. Látku je třeba opakovat, jelikož starší člověk se neučí hůře, ale někdy pomaleji. Do center by měli mít klienti možnost docházet permanentně (denně), např. v případě neočekávaného problému s domácím PC. Získané znalosti a dovednosti je třeba neustále procvičovat, jinak upadnou v zapomění. I z již jednotlivě realizovaných vzdělávacích programů (kurzů) v Česku vyplývá, že starší lidí jsou n&´chylní pamatovat si např. jednotlivé úkony při práci s PC jako cestu, jako mnemotechnickou pomůcku. Nastane-li pak nečekané odchýlení se z vymezené cesty, uživatel může propadnout panice a cítí se ztracen. Někdy se k tomu dokonce připojuje strach z toho, že chybnou manipulací s ICT může člověk způsobit fatální škody (včetně těch hardwareových). I proto experti, kteří na konferenci vystoupili, doporučují přistupovat ke klientům vzdělávání v ICT s pokorou, trpělivostí, s ochotou vše opakovat, povzbuzovat sebevědomí kleintů, látku jednoduše vysvětlovat (např. i s výraznou pomocí obrázkových ilustrací, instruktážních videí či příruček na webu). Již dnes je ze zkušeností v ČR patrné, že nejsnáze odbourávají předsudky a obavy z moderních technologií ti lidé, kteří mají na blízku své děti či vnoučata, ochotné pomoci se zvládáním ICT. Norský Seniornett se snaží být klientům spíš „průvodcem“ než „učitelem“. Neorganizuje kurzy v klasickém pojetí, lidé se spíš setkávají a ptají se na vše, co je zajímá.

Vzhledem k omezené motivaci starších lidí zapojovat se do vzdělávacích programů je podle norské zkušenosti třeba zajistit takový model financování, který dovoluje účtovat klientům žádné nebo nízké poplatky za účast. Také samotný Seniornett funguje na nekomerční bázi, je neziskovou organizací. Z finančních důvodů se jeví jako ideální realizace kurzů ve veřejných objektech nebo v objektech neziskových organizací. Britští partneři doporučují soustředit e-inkluzi do škol, kde by se setkávali mlad&´ a staří. V Česku se pak nabízí jako vhodný prostor pro realizaci e-inkluze veřejné knihovny (zdejší síť je velmi hustá a všechny mají připojení na internet). Ani v bohatém Norsku se neshánějí peníze na e-inkluzi hladce. Úřady práce přenechávají starost na zaměstnavatelích. Jejich snahy jsou však čistě dobrovolné. Jednouznačnou odpovědnost nepřijaly ani obce a na celostátní úrovni není e-inkluze součástí konkrétní politické agendy. Podobný je současný stav i v ČR, kde navíc význam finanční otázky zvýrazňuje nižš&´ životní standard seniorů. Např. koupě PC může představovat pro některé velkou zátěž. Jeho vlastnictví je přitom pro úspěch e-inkluze klíčové.

Co se týče způsobů oslovování potenciálních klientů, shodli se účastníci konference na tom, že šíření povědomí o programu může být velmi účinné a možná nejúčinnější přes osobní kontakty a běžnou mezilidskou komunikaci. Nejrůznějšími letáky jsou totiž lidé zahlcení. V Norsku se kupříkladu při propagaci velmi osvědčila podpora projektu od několika veřejně známých osobností („celebrit“, tzv. local heros).

 

Sociální dimenze e-inkluze – britský příklad

Provincie West Midlands patří  mezi nejchudší regiony Spojeného království. Ostrovní ekonomika není v současnosti celkově v dobré kondici, což nejvážněji dopadá na životní úroveň konkrétních skupin (seniorů, imigrantů, méně vzdělaných atd.). Ve zmíněné oblasti jsou tyto trendy zvlášť výrazné. Organizace P.I.S.C.E.S. si proto vybrala ke svým aktivit&´m venkovskou oblast kolem dříve hornického města Wolverhampton. Vzdělávání starších lidí v ICT zde chápe jako součást boje proti chudobě, jako začleňování znevýhodněných skupin v sociálně zranitelném místě, kde je mnoho chudých i nemocných lid&´. U příležitosti „krize“ navíc v těchto problematických končinách vzrůstá počet sázkových kanceláří nebo nabídek krátkodobých půjček za drastické úroky. P.I.S.C.E.S. si proto klade za cíl bojovat nepřímo prostřednictvím osvěty v ICT i proti těmto „predátorům“ a „parazitům“, kteří chápou konkrétně seniory a starší lidi jako snadnou kořist. Počítačová gramotnost je ale i pro P.I.S.C.E.S. především prostředkem, který zvyšuje kompetence (na trhu práce) a čelí věkové diskriminaci. Např. při samotné žádosti o zaměstnání je dnes ve Velké Británii on-line formulář prakticky automatickou záležitostí. Podle průzkumů organizace se kupříkladu starší Britové internetového bankovnictví často „obávají“, ale zajímají se o něj, protože se stává nutností. V P.I.S.C.E.S. se zajímají o své klienty, zjišťují jejich postoje, požadavky a obavy v mnoha směrech. Velmi s nimi diskutují také o bezpečnostních rizikách internetu. E-inkluze ve West Midlands má podobu čajových klubů, jak podotkla s úsměvem tamní lektorka Elaine Coates.

V podobném duchu, příjemném i užitečném, budeme budovat i pilotní tréninkové centrum občanského sdružení M’am’aloca, které vznikne na konci tohoto projektu!

O projektu e-inkluze mluvil předseda M’am’alocy Jiří Stuchl v České televizi 6. 12. v 6:50. 

Rozhovor o e-inkluzi
O aktuálních trendech na trhu práce z perspektivy starších lidí (50+) jsme po konferenci mluvili s Mgr. Jaromírou Kotíkovou a Mgr. Miriam Kotrusovou PhD. Zajímalo nás, jak se vyvíjí přístup zaměstnavatelů ke starším lidem. Zda se daří odbourávat předsudky vůči této skupině. A stejně tak, jaké se dají vysledovat převládající postoje u dotyčné věkové skupiny. Roste či klesá v posledních letech zájem lidí na prahu důchodového věku pracovat za mzdu?   Jaromíra Kotíková: Ta otázka je složitější. Je malý růst HDP a nová pracovní místa nevznikají. Zaměstnavatelé se obávají budoucnosti, což se musí na pracovním trhu promítat. Když se řeší personální politika, tak k tomu zaměstnavatelé přistupují tím „nejmenším zlem“. Tedy první jsou na řadě lidé, kteří se již nestarají o děti. Z jejich pohledu je to solidární řešení. Na druhou stranu se lidí v kategorii 50+ s touto situací velmi obtížně potýkají. Máme zkušenost, že když se tito lidé dostanou do evidence Úřadu práce, velmi těžko se z ní dostávají ven. Prodlužuje se průměrná délka nezaměstnanosti u této skupiny. To sice platí obecně, ale u lidí nad 50 let je to nejmarkantnější. Z této skupiny je nejvíce lidí dlouhodobě nezaměstnaných. Má to pochopitelně souvislost i s tím, že tato skupina má průměrně nejvíc zdravotních problémů, nejnižší dosažené vzdělání i nejnižší znalost informačních technologií. Nicméně taková je skutečnost.   Pokud jde o motivaci starších lidí zůstávat v pracovním procesu, mění se nějak v průběhu posledních let?   Miriam Kotrusová: Já bych řekla, že samozřejmě každý člověk, který ještě nedosáhl důchodového věku, chce setrvat na trhu práce co nejdéle. Právě s ohledem na dosažení co nejvyššího důchodu. Takže já si myslím, že ta chuť tam je, je tam zájem nějaké zaměstnání najít na plný úvazek. Ale často se to těm lidem nedaří z různých důvodů. Také bych řekla, že je špatné očekávat, že lidé v předdůchodovém věku budou nějak zásadním způsobem měnit svou kvalifikaci. Takže nemáme příliš nástrojů z hlediska aktivní politiky zaměstnanosti, jak je zásadně připravit na požadavky zaměstnavatelů. Proto se tady tak akcentuje důraz na celoživotní vzdělávání. Že je třeba připravovat lidi na to, že budou muset během života několikrát měnit profesi a také kvůli tomu udělat něco navíc. U většiny už ale nelze předpokládat, že by vystudovali střední školu nebo nějak zásadně změnili svou kvalifikaci. Proto je tato skupina velmi problematická. Ale zvyšuje se zájem lidí být na trhu práce po dosažení důchodového věku. Tam vidíme obrat. Ti lidé chtějí pracovat, pokud se na to cítí zdravotně. Ale už volí jiný způsob, už preferují třeba zaměstnání na částečný úvazek. Pokud se cítí dobře, tak pociťují potřebu pracovat kvůli seberealizaci.   Je dnešní senior aktivnější než ten „nedávný“?   Jaromíra Kotíková: Situace se mění a má to víc důvodů. Mladí lidé dnes odkládají plození dětí. Dřív bylo velmi časté, že maminky nebo babičky odcházely do důchodu s tím, že pomáhaly generaci pod sebou s výchovou dětí. Dnes jsou trochu jiné trendy. Další věc je, že se práce stává nutností pro ty, kteří si chtějí udržet svůj standard. Třeba jen takové auto. Pokud má důchodce nájemní byt a auto, které by chtěl používat jako doposud, tak je to velmi náročné.   Co s faktorem strachu z nových technologií?   Jaromíra Kotíková: Když vezmete počítač do ruky a něco vám nejde, máte 2 možnosti. Buď zazvoníte u souseda nebo někomu zavoláte, on přijde a pomůže vám s tím. Když ale nemáte na koho se obrátit, počítač zavřete a řeknete si, potřebuji já to vůbec? Překonávat tuhle bariéru je nesmírně náročné a mělo by se to řešit. Dnešní poslední příspěvek byl o sousedské výpomoci, o tom, jak funguje určitá solidarita, mezigenerační předávání informací. Kdy mladí lidé nemají problém za starším sousedem přijít a říct mu, ano, tohle můžete udělat, takhle vám to půjde. Já to vidím u svých rodičů. Dneska mi volají. Ale to je složité. Když se zeptám po telefonu: „a co jsi udělal s tím počítačem? No já jsem tam něco zmáčkla. A co ti to ukázalo? No já nevím, tam ti to nějak probliklo…“ To je prostě hrozně složité, řešit problém s počítačem na stokilometrovou vzdálenost. Čili já bych rozhodně uvítala, když by mi matka řekla: „hele já zazvoním vedle u souseda, on se na to podívá“. A nebylo by to tak, že přijede servisní firma a jen za to, že přijede, si řekne 7 stovek. A pak se teprve bavíme o předání nějaké expertní informace, která se také musí zaplatit. Bylo by fajn, kdyby došlo třeba k nějakému zapojení středoškoláků do takových aktivit. Například ve formě stáže. Chápeme, že to někdo musí zaplatit. Čili by bylo potřeba najít co nejlevnější formu s co největším užitkem. Stát by pro to měl vytvořit podmínky. Bylo by dobré „zasíťovat“ různé subjekty a ten efekt by pak byl výrazně vyšší. To ovšem zdaleka neplatí jen pro tuto oblast…   Je pro vás inspirací přístup skandinávských zemí k problematice e-inkluze?   Miriam Kotrusová: Daří se to tam řešit svépomocí, bez větších zásahů státu. Stát prostě pověří jednu neziskovou organizaci řešením určitého problému. A ta organizace má monopol, který přepokládám nezneužívá, protože je nezisková. Ona organizace si následně vytvoří jednotlivé buňky na nejnižší úrovni komunit. Tam na tom participují lidé. V tom vidím i obrovský přínos pro budování občanské společnosti a těch místních komunit.   Jaromíra Kotíková: Jde o to, aby stát vytvořil podmínky pro fungování subjektů, které by si samy vytvářely své sítě a toky. Aby stát nekladl zbytečný tlak či odpor vůči nezávislé aktivitě. Zároveň, aby ty subjekty nepotřebovaly výraznější pomoc od státu.

Workshopy 1 a 2

Občanské sdružení M’am’aloca uspořádalo 2 Workshopy k projektu „Přenos znalostí v oblasti e-inkluze osob starších 50 let na trhu práce“, (r.č. CZ.1.04/5.1.01/77.00190). Tento projekt je financován z ESF prostřednictvím OP LZZ a ze státního rozpočtu ČR.

Workshopy proběhly ve dnech 18. a 19. 2. 2013 v Kolíně.  Zúčastnilo se jich široké spektrum zástupců neziskových organizací (např. LECCOS, o.s., Elpida o.p.s., GLE o.p.s., Nebelvír o.p.s., Region Pošembeří o.p.s., Život 90, o.s., Diakonie ČCE, Asociace aktivních seniorů, Život 55+), vzdělávacích a výzkumných institucí (Seňorina s.r.o., B-Inside s.r.o., Bravona, S-COMP Centre CZ s.r.o.), státních a místních institucí (Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV),kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR v Kolíně a Mělníku, MÚ Kutná Hora, ÚMČ Praha Libuš, Městská knihovna Praha).

V obou „tvůrčích dílnách“ se účastníci pokoušeli shodnout na tom, jak čelit mezigenerační propasti v přístupu k informačním a komunikačním technologiím-ICT, jaké cesty k tomu efektivně mohou vést (inspirace v Norsku a VB), jaké jsou možnosti propagace (masmédia i osobní kontakty), možnosti financování (hledání sponzorů). Mezi stěžejní téma setkání patřily možnosti další spolupráce mezi přítomnými subjekty, ale i napojování dalších subjektů, které v oblasti e-inkluze působí nebo o to mají výhledově zájem (tzv. síťování).

Oba workshopy se skládaly z bloku prezentací a z bloku diskusního (společné definování priorit).

mamaloca-workshopy-únor 075

Vybraná doporučení z prezentací zahraničních partnerů:

Hildegunn Kvamme vede dobrovolnické centrum organizace Seniornett pro vzdělávání v oblasti ICT ve městě Sarpsborg. Dobrovolník by podle ní měl být nadšený i spokojený se svou vlastní úrovní, měl by tlumit snahy o přílišnou profesionalitu. Seniornettu pomáhá, že v Norsku mohou pracovat jako dobrovolníci i lidé registrovaní na Úřadu práce. Dobrovolnické centrum by podle Hildegunn mělo být nezávislé na státě i úřadech, mít s nimi efektivní spolupráci, ale především odpovídat na aktuální potřeby a zájmy lidí v daném místě (v rámci svých možností). Účastníci workshopů se shodli, že dobrovolnictví má v Česku horší podmínky, hlavně kvůli jeho zprofanování za minulého režimu. Prioritou by proto měla být snaha o zlepšení pověsti dobrovolnictví zejména u nejstarších generací. Právě o jejich práci se do značné míry opírá činnost Seniornettu (většina dobrovolníků jsou lidé starší 50 let). Hildegunn zdůraznila, že její centrum dostává od místních úřadů granty, za což poskytuje „boj proti osamocení“ ve zmíněném městě.

Podle Joopa Cuppena z centrály Seniornettu je jeho smysl širší, než jen vzdělávání v počítačových dovednostech. Jde také o obecné seznamování s digitální společností i např. o tzv. welfare technologie (přispívající k dobrému životu). Tedy např. různé elektronické pomůcky pro monitoring tělesných funkcí nebo pro soběstačnost. V těchto pomůckách je podle Joopa velký potenciál a jak bude společnost dále stárnout, čeká podnikatelské odvětví v této oblasti boom. Seniornett chce být v budoucnu také průvodce v nabídce těchto zařízení. 

Hlavním posláním druhé partnerské organizace, britské PISCES w.m. je: Hledat ve (starších) lidech jejich konkrétní schopnosti, aby se pak sami snažili rozvinout svůj potenciál (to dokládá případ starší ženy, která se stala na stará kolena řidičkou autobusu nebo dříve negramotného básníka z oblasti tzv. Black Country, černé země, v níž PISCES působí).

Tam, v kolébce průmyslové revoluce, nebyl „ničím“ nahrazený těžký průmysl, stejně jako v mnoha dalších regionech Evropy. Proto zmíněný region zažil v nedávných letech strmý hospodářský i sociální pád (růst nezaměstnanosti, sociopatologické jevy jako gamblerství atd.). Právě proto je podle PISCES veledůležité soustředit se na IT… A je třeba zároveň nezapomínat na venkov, staré a opuštěné lidi, zkrátka přistupovat k místnímu obyvatelstvu s co možná nejvyšší citlivostí.

Ve Spojeném království se teď žádá o sociální dávky, řidičský průkaz nebo televizní licenci jen elektronicky, o regionálních volbách informovaly úřady pouze na internetu. Jde tedy o to, zabránit vyloučení velkých skupin ze společnosti!

Prezentace českých řečníků byly v pondělí zaměřené na PR a komunikaci, v úterý pak na možnosti spolupráce v e-inkluzi napříč obory a institucemi (Úřad práce, městská knihovna, místní akční skupina Pošembeří).

Zástupce marketingové agentury promluvil o možnostech fundraisingu. Pro danou oblast doporučil přítomným občanským sdružením obracet se na podnikatelské subjekty, které se orientují na seniory (typicky výrobci zdravotních pomůcek), pochopitelně ale i na softwarové, hardwarové a technologické firmy. Zaměstnanec Českého rozhlasu pak nastínil cesty prosazení tématu e-inkluze a aktivního stárnutí do atraktivní formy (nekomerční) reportáže nebo rozhovoru. Z řad účastníků zazněl návrh vzniku tematického bloku či pořadu v rámci veřejnoprávní stanice Čro2, který by se zaobíral seniory a stárnutím, a to i z hlediska příslušných organizací.

Zástupce kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR v Kolíně promluvil o strukturálních příčinách nezaměstnanosti v regionu, o specifické pozornosti věnované lidem starším 50 let a také o vzdělávání v oblasti ICT (možnosti rekvalifikace v rámci ÚP jsou ale limitované finančními prostředky, proto jich může využívat zhruba 10% lidí registrovaných na ÚP). Ředitel Regionu Pošembeří o.p.s. naznačil širší možnosti spolupráce v rámci tzv. místních akčních skupin (dále jen MAS), což jsou na dobrovolné bázi vymezené regiony, které cíleně a účelně přerozdělují dotační prostředky, fungující na bázi tripartity (obce, podnikatelé, neziskový sektor). Velký potenciál by mohl být ve schopnosti MAS přitáhnout dobrovolníky pro vzdělávání starších generací v ICT, jak naznačuje úspěch dobrovolnických akcí MAS Pošembeří v jiných oblastech (např. jarní úklid). Poslední prezentace byla o tom, jak funguje už existující vzdělávání v oblasti ICT, konkrétně v rámci městské knihovny v Praze. Výhodou zdejšího PC klubu je jeho dostupnost (pro čtenáře zdarma), nevýhodou omezená kapacita (15-20 lidí najednou). Posláním klubu je nejen podpořit začlenění starších lidí do informační společnosti (a tím do společnosti jako takové), ale i pomoct v pracovní návaznosti. Tato aktivita se v MK odehrává vedle dalších programů na podporu starších lidí (kurzy paměti, přednášky o vlastnictví nemovitostí, lekce zdravovědy, společné cvičení, kulturní akce atd.)

Právě napojení programu e-inkluze na už existující a fungující aktivity se osvědčilo zahraničním partnerům z Norska a Velké Británie. V části workshopů věnované diskusi a vzájemnému hledání smysluplné spolupráce doporučili zahraniční hosté také například oslovovat potenciální účastníky programů e-inkluze osobní cestou (nejen masmédia!), propagovat téma letáky v lékařských ordinacích nebo skrze školy (propojování generací), Úřady práce, městské úřady a v neposlední řadě osobní cestou.

Účastníci workshopů se jednoznačně shodli na potřebě spolupracovat, vytvořit platformu a značku, která by se podobně jako norský Seniornett stala zárukou solidnosti a kvality. Tím by navíc měla usnadnit získávání sponzorských darů (zejména hardware a software od ICT společností) i čerpání dotačních prostředků. Zásadní cílem je navíc zajistit všem subjektům metodické a odborné zázemí (M’am’aloca vypracuje do roku 2014 metodický manuál). Workshopy byly prvním krokem k navázání smysluplné spolupráce, prozatím alespoň v rámci Středočeského kraje a Prahy. Tím, že se lidé a organizace s podobnými vizemi vůbec poznali a jednohlasně odsouhlasili vznik pracovní skupiny. V tomto úsilí bychomp měli mít obzvlášť na zřeteli dvě doporučení zahraničních partnerů. Za prvé, že se rozvrh e-inkluze musí řídit potřebami klientů. Za druhé, že to mPřesto ve srovnání se západní a severní Evropou v tomto ohledu zaostáváme…/pusí být pro ně zábava!

Workshopy 3 a 4

M’am’aloca pořádala ukázkovou lekci výuky PC a moderních technologií, zájem byl velký

Pilotní trénink v ICT dovednostech pro aktivní lidi nad 50 let se uskutečnil v Kolíně 14. 6. 2013 v rámci dvojice workshopů s tématem e-inkluze.

Hosty prvního z nich byli ve čtvrtek 13. 6. zástupci neziskových organizací, ÚP ČR a vzdělávacích institucí, působících v této oblasti vzdělávání. M’am’aloca jim představila podobu nových webových stránek www.zivotonline.cz, které budou již brzy dostupné jako uživatelsky přátelská pomůcka pro vzdělávání v oblasti digitálních technologií pro studenty i lektory. S účastníky workshopu jsme také diskutovali o detailech finální podoby webu. Na workshopu také vystoupila Miriam Kotrusová, expertka na trh práce a veřejnou politiku, s přednáškou o trendech v zaměstnávání starších generací. Podpora jejich šancí na trhu práce je právě cílem projektu, díky kterému se konaly zmíněné workshopy, vznikají tematické internetové stránky a především samotná stálá tréninková centra v regionu (oficiální název projektu je „Přenos znalostí v oblasti e-inkluze osob starších 50 let na trhu práce“). O sbližování starších generací s novými technologiemi ještě na čtvrtečním workshopu mluvila Klára Nehodová z České zemědělské univerzity v Praze. Paní Nehodová především seznámila účastníky s tzv. „virtuální univerzitou třetího věku“, což je e-learningová výuka (přes internet) digitální gramotnosti, určená zejména pro lidi z odlehlejších regionů, ve kterých chybí univerzita třetího věku či volného času. I „virtuální“ kurzy se ale částečně odehrávají v kamenných učebnách, resp. takzvaných kontaktních střediscích (zřizovaných v knihovnách, školách, městských úřadech atd.), kde se studenti pravidelně seznamují s tématy e-learningu a testují se ve svých pokrocích. Více o projektu čtěte na stránkách www.e-senior.cz.

V pátek dopoledne pak zájemci o ukázkovou lekci, která byla zároveň pozvánkou do pravidelných bezplatných kurzů, zaplnili počítačovou učebnu kolínského centra ASYS. Výuku vedli zkušení zahraniční lektoři, naši partneři z projektu. Nejprve Elaine Coates z Velké Británie představila přítomných server Youtube a sociální síť Facebook, jejich ovládání, využití i úskalí. Někteří účastníci pilotní lekce se seznamovali s těmito tématy poprvé, někteří byli zkušenější. V zásadě ale na ukázkové školení nepřišel nikdo počítačem zcela nepolíbený. Fred Thiesen z Norska pak představil možnosti, které nabízí tablet, i jeho snadné ovládání. Přítomné jím názorně vyfotil, také se spojil přes Skype se svou dcerou…

Na závěr mluvila s účastníky lekce Nikola Holá z organizace Nebelvír. Tématem velmi interaktivní diskuse byl internet: jeho podstata, varianty připojení, příklady využití i rizika.

Inspirace na severu – první pracovní cesta do Osla

M’am’aloca v Norsku: fotogalerie Tříčlenná delegace M’am’alocy na sklonku ledna 2013 (27. – 30.2. 2013) navštívila Norsko, aby tam načerpala pozitivní zkušenosti v oblasti e-inkluze a zvyšování digitální gramotnosti (nejen) starších lidí.

Hlavním hostitelem byla partnerská organizace Seniornett, která se po celém Norsku v dobrovolnických centrech stará o praktické vzdělávání seniorů a dalších znevýhodněných skupin lidí v ICT. Setkali jsme se také se zástupci organizací Difi, Deltacenter a Národní rady seniorů.

Deltacenter je de facto norské národní centrum pro občanskou participaci a dostupnost informací. Jeho posláním je imlementace tzv. universálního designu. To je snaha o vytvoření podmínek pro komunitní účast a rovné šance v přístupu k informacím i úřadům s ohledem na rozdíly mezi lidmi a handicapy některých skupin (seniorů, zdravotně postižených atd.). Iniciativa universálního designu má i zakotvení v legislativě, vychází z Vládního akčního plánu 2025 a zákona proti diskriminaci a pro přístupnost veřejné správy.

Difi neboli Agentura veřejné správy a e-governmentu zase usiluje o implementaci norské digitální strategie. Cílem je zlepšovat efektivitu státní správy a veřejného sektoru i jejich transparentnost a demokratičnost. Konkrétně Difi např. hodnotí kvalitu veřejných webových stránek. Jejím měřítkem je opět onen universální design, tedy srozumitelnost a přístupnost elektronicky předávaných informací.

Seniornett, našeho klíčového partnera, jsme tentokrát toužili poznat především v jeho praktické rovině.

Propagace kurzů PC pro seniory v organizaci Seniornett, Oslo

Propagace kurzů PC pro seniory v organizaci Seniornett, Oslo

Práce této organizace je totiž z hlediska projektu e-inkluze 50+ klíčová. Jeho hlavním cílem je rozšiřování digitální gramotnosti (zatím) ve Středočeském kraji a efektivně fungující Seniornett je v tomto ohledu zásadním příkladem. Desítky dobrovolnických center Seniornettu slouží svému účelu také tím, že vycházejí vstříc konkrétním potřebám (většinou) starších zájemců o výuku v konkrétních regionech. Třeba tím, že nabízené služby vhodně propagují a daří se jim i potenciální klienty zbavovat ostychu z účasti v kurzech…

účastníci kurzu v dobrovolnickém centru

Účastníci kurzu v dobrovolnickém centru Fredrikstad.

Jak dokládá např. centrum ve Fredrikstadu, kde byla během naší přítomnosti zrovna tématem práce s PC Wordem.

dobrovolnické centrum:

Anebo klub Seniornettu ve Sarpsborg Øst. Tam probírali práci se serverem provozovaným místní poštou. Klienti ale měli také prostor k řešení individuálních problémů s počítačem a dalšími ICT.

IMG_0875

Návštěva ve Velké Británii – druhá pracovní cesta
Ve dnech 18. – 21. 3. 2013 navštívila tříčlenná delegace občanského sdružení M’am’aloca britský Wolverhampton v oblasti Birminghamu. Cílem cesty bylo načerpání zkušeností a příkladů dobré praxe od místních organizací, které se zabývají vzděláváním lidí starších věkových skupin (50+) v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT). Aktivity všech navštívených subjektů jsou nicméně mnohem širší. Celkově jsou zaměřené na podporu činorodosti starších občanů (i soběstačnosti těch nejstarších). Zmíněný region patří v rámci Velké Británie mezi chudší (např. vyšší nezaměstnanost), se zvýšeným výskytem negativních společenských jevů (např. gambling), v důsledku strukturálních změn nedávné minulosti (krize těžkého průmyslu). Dříve narození tam i proto patří mezi lidi zvlášť ohrožené chudobou, nezaměstnaností, samotou atd. Cílem organizací založených na částečně dobrovolnické, částečně komerční bázi, je těmto rizikům čelit. M’am’aloca díky cestě do Velké Británie v neposlední řadě získala konkrétní představu o podobě metodické příručky pro české subjekty působící v oboru, jejíž výroba je součástí projektu e-inkluze 50+.   Naším průvodcem po Wolverhamptonu a okolí byla partnerská organizace Pisces WM, vedená Johnem Whitem. Posláním PISCES je „odblokovat“ potenciál lidí nad 50 let v „problematické“ oblasti West Midlands. Tato snaha vychází z víry, že každý člověk v každém věku má pro něco talent nebo jakousi ideální oblast seberealizace, jenom je často teprve hledá či má z nějakého důvodu strach se do nich zapojit. Podle PISCES není pro rozvoj osobnosti nikdy pozdě. Celkem jsme navštívili šest subjektů, které se v regionu snaží přispívat k „aktivnímu stárnutí“ včetně posilování gramotnosti v ICT.   Velmi inspirativní pro českou praxi je práce centra pro školení lidí nad 50 let (The Hub), působícího při Tatenhall Institute, vedeného Elaine Coates. Výuka ovládání ICT (nejen PC, ale i laptopů, tabletů, čteček knih atd.) v něm nemá pevnou strukturu, podobně jako u naší norské partnerské organizace Seniornett. Účastníci kurzů řeší libovolné záležitosti a průběžně vznášejí dotazy lektorům (většinou dobrovolníkům). Fungování PISCES je pro českou praxi příkladné i ve značné flexibilitě provozní doby nebo v podobě jeho financování. Výuka je zdarma, což umožňují zpoplatněné kurzy v jiných oblastech v rámci Tatenhall Institute. Na této bázi fungují i další zainteresované britské subjekty.

DSC_0706

Návštěva Hubu v Tatenhall Institute

 

Mimo jiné „The Savoy“ centrum v nedalekém Nethertonu, v jehož ICT kurzech také převažují starší účastníci. K jeho financování navíc přispívá zisk z pronájmu kancelářských a kongresových prostor. Zajímavé jsou také způsoby, jakými centrum láká nové účastníky kurzů. Přicházejí hlavně na základě doporučení přátel, díky zaměření na praktické dovednosti použitelné v každodenním životě: Facebook, Skype, komunikace s úřady, online platby, editace fotografií, genealogie atd. Provozují navíc online kurzy. M’am’aloca se přímo ve Wolverhmaptonu seznámila s činností místního centra celonárodní sítě. Podobně široce orientovaná je Age UK Dudley „Křižovatka“ v Nethertonu, organizace nabízející kromě společensko-vzdělávacích „klubů“ (včetně IT) například výhodné půjčky nebo seznam osvědčených řemeslníků. Na radnici ve Wolverhamptonu se navíc naše delegace sešla se specialistou na zaměstnávání osob v kategoriích 50+. Pracovní cesta byla v rámci projektu e-inkluze 50+ zásadním zdrojem zkušeností. Např. co se týče klíčového aspektu financování. V Británii realizují e-inkluzi díky prostředkům z jiných placených aktivit, z lokálních grantů, národní loterie, plesů atd. (Např. organizace PISCES dostala v letech 2009-10 grant z ESF ve výši 9000 GBP). Většina těchto zdrojů je přitom teoreticky dostupná i v ČR.   Prohlédněte si fotogalerii z cesty.

Podruhé jsme vycestovali do Norska za inspirací – třetí pracovní cesta
Pracovní návštěva probíhala ve dnech 27. až 30. května 2013
Hned po příletu do Osla se tříčlenná delegace M’am’alocy seznámila s činností agentury VOX, která se zabývá celoživotním učením a byla zřízená ministerstvem školství. Hlavním tématem setkání byly metody vzdělávání dospělých a otázky spojené s financováním agentury.

Další zastávkou byl seniorský klub s kurzy informačních a komunikačních technologií (ICT) v Larviku, obci vzdálené 200 km od Osla, v níž lidé starší 50 let tvoří víc než polovinu populace. Provozovatelé střediska, které funguje pod záštitou celostátní platformy Seniornett, nám představili tříletou historii centra, okolnosti vzniku i zaměření ICT kurzů (včetně nejžádanějších témat ze strany klientů). Podobný ráz měla i návštěva tréninkového centra Baerum v obci Sandvice, kde se zrovna senioři sešli k pravidelnému školení (koná se jednou týdně). Tématem hodiny byla práce s emailem a jeho přílohami.

Na závěr jsme zavítali do sociálního výzkumného institutu Alma´s house, jehož posláním je prezentovat veškeré nové technologie a IT, které mohou sloužit k usnadnění, zkvalitnění života i společenské integraci seniorů a starších lidí. Před odletem jsem se ještě sešli s předsedkyní krajanského spolku Čechů v Oslu Líbou Janákovou, která nám přiblížila sociální situaci starších generací v Norsku. 

Fotogalerie

Zahajovací konference o E-inkluzi – fotogalerie

fotogalerii zobrazíte zde >>

Cesta do Norska 27.- 30.1. 2013

Fotogalerii zobrazíte zde>>

Cesta do Velké Británie 18.- 21.3. 2013

Fotogalerii zobrazíte zde>>

Workshopy E-inkluze 50+ 18. a 19. 2. 2013

Fotogalerii zobrazíte  zde>>

Workshopy E-inkluze 50+ 13. a 14. 6. 2013

Fotogalerii zobrazíte  zde>>

Dokumenty ke stažení

Tiskové zprávy projektu E-inkluze 50+

Zahajovací konference E-inkluze 50+:

Prezentace přednášejících na Mezinárodní konferenci o E-inkluzi 50+

Mezinárodní workshopy:

Prezentace přednášejících z workshopu 18.2.2013

Prezentace přednášejících z workshopu 19.2.2013

Prezentace přednášejících z workshopu 13.6.2013

Kde získat bližší informace

Pro veškeré informace k projektu, jeho průběhu, obsahu, partnerech i možné spolupráci kontaktujte projektovou asistentku, Kláru Šubrtovou na emailové adrese e-inkluze@mamaloca.cz nebo na telefonním čísle +420 601 562 642. Budeme se těšit na jakékoliv Vaše dotazy, podněty i reakce. Na danou adresu/telefon prosím provádějte i veškeré registrace na všechny akce projektu (ve tvaru jméno, příjmení, instituce, kontakt na Vás).